Vandrování a toulky přírodou mám rád, pro jsem se po osmi letech podíval do Srbska cíle to mých mnoha výletů. Projít se okolo Berounky, nostalgicky okouknout obci Svatý Jan, ťápnout si  k Bubovickým vodopádům atd. Velkou a malou Ameriku jsem záměrně vynechal, to je už pro paďoury.

Slavný kiosek na třetím nástupišti vždy překvapí. Foto autor  CC-BY-SA

Dopravu jsem zvolil klasicky vlakem ČD. Po létech se nic se nezměnilo Vlaková souprava do Berouna opět měla v prostředním voze nahoře udělanou z mě neznámých důvodů 1. třídu, kde nikdo nebyl, ale jinak byla souprava docela plná. Některé žerty ČD fungují stále. Vyjel jsem z nádraží Praha-Smíchov. Kiosek na třetím nástupišti je s piánem. Vlaková souprava frčela krásnou tratí kolem Berounky, kde jsem ještě viděl známky povodní. Po stanici Karlštejn s majestátním hradem a uličkou hanby pod ním, dojel jsem až do cíle, železniční stanice Srbsko. Obrázek řekne vše.

Železniční stanice Srbsko, tudy snad prošla válka. Foto autor CC-BY-SA

Mé kroky vedly jako první do osvěžovacího kiosku hospody U Nádraží. Sluníčko pálilo, a  bylo třeba dodržovat pitný režim, tak jsem jej dodržoval, a nostalgicky hleděl na řeku. Po přestávce jsem přešel most a vzal to doleva po žluté turistické, zákonem chráněné. Příjemná procházka po břehu, poté zabočení do vápencových skal a mírně do kopce, podél potoka až do obce Hostim. Obec Hostim mě nepohostila, antož tam v plné sezóně opravovaly hospodu. Kousek za vesnicí usilovně řvalo malé dítě, vedle koukali vyjeveně další dítka, a dále se zde nalézali dvě zoufalé maminy. Klasika, jemně odřené koleno brečícího dítěte. Kdyby maminky měli místo tabletů kus náplasti, tak by udělali lépe. Převážily u mě samaritánské sklony a pomocí vlastní lékárničky jsem koleno ošetřil. Má trasa pokračovala po silnici až do obce Svatý Jan pod Skalou.

Tam nahoře je křížek a asi i výhled, tam jsem hrdinně nedošel. Foto autor CC-BY-SA

Zde jsem se mimořádne osvěžil místní minerální vodou, prohlédl kostel a jeskyni poustevníka. Pak bylo hůř, trasa vedla do kopce, z kopce a do kopce. Trochu jsem si nadešel, nezabloudil, a dorazil k Bubovickým vodopádům, které jsou krásné hlavně v zimě, jako ledopády a přes Kubrychtovu boudu jsem došel zpět do Srbska. Krásný výlet, jemně jsem protáhl nohy a zbytek dne jsem prožil u vinných střiků. Cestou domů se nic zvláštního nestalo.

DOBRO DOŠLI.