Mojí první knihou Stanisława Lema byli Astronauti (1951), kterou jsem přečetl v 9ti letech, zatím poslední kniha má název Fiasko (1986). Tyto dvě knihy jsou odlišné, jedná se o druhý a poslední román tohoto spisovatele. V Astronautech je vidět autora jako přesvědčeného optimistu, ve Fiasku, je autor filozof, humanista a pesimista.
Nebudu psát recenzi na knihu, to jiní udělali lépe. Jen napíši pár pocitů jak vidím kniku. Marek Tempé je dle mě pilot Pirx, lehký náznak je v jednom rozhovoru s GODem, kde pilot svým důvtipem a zkušenostmi poráží umělý mozek. Krasná vsuvka na téma člověk versus stroj.
Kniha obsahuje dvě vložené povídky, které zdánlivě s obsahem knihy nesouvisí, tyto povídky však mnohé z příběhu knihy vysvětlují.V jedné z povídek je civilizace jiného typu je zde pro pochopení vysvětlena společenstvím termitů. Vliv další vložené povídky jsem nějak nepochopil.
Zajímavou postavou je otec Arago, apoštolský vyslanec a fyzik. Zde je krásně popsán Lemův vztah k církvím a náboženstvím.
Děj knihy se blíží čím dál tím více k FIASKU,
A Kvinťané přece jsou …